O tom, kdo to byl městský zahradník, jak se z facebookového hejtu může vytvořit zajímavé partnerství mezi veřejností a správou zeleně a o „svévolném“ sázení kytek na městské pozemky si povídala se zahradníkem Ondřejem Fousem pro Ekolist Zdeňka Kováříková.

    Do určité doby fungovali ve městech městští zahradníci a do některých měst se začínají vracet. Co dělal městský zahradník a kdo tu práci dělá dnes?
    Kdysi byla městská rada, sadová komise a městský zahradník. Městský zahradník byl vykonavatel, dostával roční služné, dostával otop, byt a deputát, aby byl roven panskému zahradníkovi. Bylo to velmi konkurenční prostředí.

    Měla Praha nějakého významného městského zahradníka?
    Měla. Několik. Ten neznámější, František Thomayer, byl asi čtvrtý nebo pátý zahradník městských sadů pražských. Rozloha parků v Praze se za jeho působení dramaticky měnila.
    Tehdy městská rada neměla nikoho, kdo by na rozvalinách hradeb dokázal v tak velkém objemu zakládat sady. A tak pozvali Františka Thomayera, který byl tou dobou v Paříži. Několik let tam na vedoucí pozici parky stavěl. Uměl si zorganizovat lidi i materiál. Vybudoval si v Praze zásobní zahrady, kde si napěstoval stromy, vybudoval si ansámbl lidí. Uměl projektovat.

    A dnes?
    Jak jsou na tom česká města, české sady a parky?
    Přečetěte si rozhovor zde:
    https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/nejvetsi-problem-mestske-zelene-nepustime-k-ni-odborniky-rika-ondrej-fous

    Autor