Je to každý rok svým způsobem stejné. Asi dvacet lidí, takto tomíků nebo duší spřízněných, připravuje zhruba od začátku prosince Tříkrálový pochod na Okoř. Administrují, tedy vyřizují autobusy, které pochodníky přiblíží ke startu pochodu, domlouvají místnost v roztockém zámku, ve které bude cíl pochodu, zajišťují tisk upomínek, výrobu razítek. Za to děkuji zejména Zuzaně Antošové z ústředí tomíků.
Letošní pochod probíhal za pěkného dne, dobré nálady a hojné účasti lidu. Jen roztockých odhaduji na dvě stovky, zbytek do cca 750 přespolní.
Tradiční součástí pochodu je i Matus, Malé turistické sázení. Jeho úspěšní řešitelé mohou v cíli dostat malou odměnu, ale otázky nejsou lehké. No považte, věděli byste přesné datum úmrtí diktátora Franca, nebo to, kdo ze čtveřice filosofů Hegel, Kant, Nietzsche či Wittgenstein je autorem spisku Kritika čistého rozumu? Že také ne? Inu, Tomáš Rubín, autor několika posledních soutěží, si s hlavolomnými otázkami rozhodě rozumí.
Od veleslavínského startu až ke sv. Juliáně nad Nebušicemi se šlo po vlastním značení, které den předem v bahně obětavě instalovalo Kuře s Tradákem. Mír jejich botkám.
U číčovické kaple, v poslední době stíněné poměrně nevkusnými novostavbami, byli skoro samí blonďáci. Skutečně: obsluhu buřtového stánku, na který se všichni pochodníci rok co rok freneticky těší, zajištuje rodina Levých a Jiráků, letos rozhojněná o množství plavých dítek.
Na Okoři vystupovali šermíři, roztočtí Skeletoni, kteří si pochvalovali hojné a vděčné publikum. Díky Barče Dezortové zde fungovalo bezvadné občerstvení.
Všichni, kdo absolvovali jednu z tras (13,16, 28 km) a dorazili do roztockého zámku, se potkali s králi, resp. králkami. Mužský byl mezi tomíckými králi jen jeden, David Ramdam. Králové krásně zpívali a koledovali si o peníze, z nichž část dávají roztočtí tomíci tradičně na charitu.
Zámek v Roztokách je od počátku pochodu našim přirozeným pochodnickým cílem a spolupráce se Středočeským muzeem v tomto smyslu bezvadná. Díky jim!
Perník, který napekla Jitka Ramdamová, Lenka Kracíková a Jindra Zoufalá rozdávala právě posledně jmenovaná, které budiž dík za kompletní organizaci celého cíle i krásné kroje, ve kterých králové vystupují.
A proč psát každý rok o našem pochodu? Třeba proto, že se na něm potká řada známých, přátel, cestou poklábosí, ledascos proberou a naplánují, že se dá shodit nějaké to deko z těla zlenivělého Vánocemi nebo se jen tak projít místy docela hezkou krajinou.
Příští rok bude Tříkrálové Okoři čtyřicet. Tomíci přichystají při té příležitosti nějakou trachtaci, tak si ji nenechte ujít.
Tomáš Novotný
P.S.: Nevíte, kde by se dal půjčit velbloud?
