Zleva: předseda ČRDM Pavel Trantina, vedoucí Prev-centra Milan Černý, náčelník Asociace TOM Tomáš Novotný a dětský psycholog Václav MertinVolný čas, který žáci a žákyně základních škol stráví v prostředí různých dětských sdružení, jim svědčí. Například proto, že věkově různorodé oddíly nabízejí svým členům dosažitelné vzory chování a dospělí tam vystupují v jiné než obvyklé rodičovské či učitelské roli. V oddílech si děti také vypěstují schopnost spolupráce s vrstevníky v týmu a v neposlední řadě si osvojí i řadu drobných praktických dovedností. Na tiskové konferenci, uspořádané 30. srpna 2006 Českou radou dětí a mládeže (ČRDM) u příležitosti zahájení nového školního roku, se na přínosu „oddílového života“ pro osobnostní rozvoj dětí shodli přizvaní odborníci. Setkání s novináři se kromě předsedy ČRDM zúčastnili vedoucí centra primární prevence, dětský psycholog a zástupce jednoho z 92 spolků zastřešených Radou.

    „Výchova dětí je dnes, a to i v rodinách, hodně individualistická,“ upozornil vedoucí Prev-centra Mgr. Milan Černý. „A mně připadá, že je velmi důležité, aby se děti učily spolupráci. Fakt, že někdy musím ustoupit, s někým se něco učím dělat dohromady, to jsou velmi zásadní věci, které se ve volnočasových aktivitách mohou naučit.“ Zaměstnaní rodiče podle Milana Černého nemohou vyplnit dítěti čas mezi školou a domovem. „Jsou rodiče, kteří dětem domluví balet nebo nějaké sportovní vyžití – a pak je zase docela velká část dětí, které nejsou přímo vedené k nějakému zájmu nebo si postupně hledají své místo v mimoškolním čase. Milan Černý: Naučit se spolupracovat s druhými je pro dítě velmi cennéVelký význam pak mají občanská sdružení nebo různé organizace, které jsou schopny ten čas naplnit,“ soudí Milan Černý.

    Za významný faktor přitom označil možnost, že se tam dítě setká s osobností, která se pro něj stane pozitivním vzorem. Vedoucí preventivního centra poznamenal, že v rodinách totiž mnohdy chybí potřebný výchovný styl. „Kdežto občanská sdružení, která naplňují volný čas, mají jasno v tom, co chtějí děti naučit a kam je chtějí dovést,“ dodal Milan Černý.

    PhDr. Václav Mertin z Katedry psychologie FF UK zdůraznil, že dítě se rozvíjí všude a pořád, i v meziprostoru a mezičase mezi školou a rodinou. „Je třeba říct, že dnes jsou nároky na člověka takové, že ztrácet čas, nechávat ho úplně jen tak ladem není výhodné,“ míní dětský psycholog. I když dítě samozřejmě nemusí jít „z učení do učení“, je otázka jeho volného času podle Václava Mertina natolik závažná, že stojí za to se jí zabývat.

    PhDr. Václav Mertin„Nemám nic proti tomu, když dítě nedělá nic, to je také potřeba – mít zorganizovaných čtyřiadvacet hodin je šílenství. Takže: K rozvoji potřebujeme občas nedělat nic – ale když potom neděláme nic dneska, zítra, pozítří, tak už nám to neslouží. Stačí dneska. A zítra už bychom měli někam vyrazit a něco dělat,“ rozvedl Václav Mertin.
    Má za to, že dětské organizace dokáží mnohem lépe než škola pracovat s vlivem vrstevníků na osobnostní rozvoj dítěte. Václav Mertin: V dětském sdružení mohou uspět i ti méně zdatníPro volný čas mají spolky i další přednosti: zpravidla se v nich neznámkuje, nehodnotí, nikdo se nemusí bát, že tam přijde nepřipraven. Na rozdíl od školy také rozšiřují vztahovou pestrost; dítě tam vidí dospělé nebo skoro dospělé v jiné než tradiční úloze.
    A ještě v jednom ohledu spatřuje Václav Mertin významný přínos juniorských formací: jde o naději na úspěch i pro méně zdatné. „Tyto organizace mají větší šanci, že zajistí dítěti, které není jinak úspěšné – třeba ve specifické oblasti, pro kterou do té skupiny chodí – úspěch. A úspěch je z hlediska rozvoje jedince tím, co nás žene kupředu, co nás nutí, abychom něco překonali,“ podtrhl odborník.

    Podle něj se samozřejmě nedá tvrdit, že pouze ten, kdo do nějaké takové organizace chodí, má zajištěnou bezvadnou cestu životem – a z toho, kdo nikam nechodí a ve škole má pětky, bude padouch. „Takhle to není. Ale ta pravděpodobnost v obou variantách je výrazně vyšší,“ zobecnil dětský psycholog.

    O názor zkušeného praktika obohatil dané téma náčelník Asociace turistických oddílů mládeže (ATOM) Tomáš Novotný. „Většinou se říká, že jsme prevencí sociálně patologických jevů, ale my jsme prevencí i takového neumětelství v normálním životě,“ podotkl. Šéf tomíků konstatoval, že průměrný „oddílový věk“ dobrého oddílu – tedy doba, po kterou ho dítko navštěvuje – je zhruba čtyři, pět let. Za tu dobu dítě zjistí některé zdánlivé samozřejmosti. Náčelník Asociace TOM Tomáš Novotný (vlevo): Je dobré umět třeba rozdělat oheňVí, že když prší, tak si musí vzít pláštěnku. Nezaskočí ho, že kromě auta a metra existuje i jiný dopravní prostředek – třeba vlak – a ví, jak funguje. „Ono to bude připadat někomu třeba směšné, ale není to úplně každému jasné,“ poznamenal Tomáš Novotný.
    Jako příklad uvedl svoji nedávnou účast na brigádě s 30 mladými lidmi ve věku od 15 do 20 let, mezi nimiž byli i svěřenci Asociace TOM: „Naši uměli rozhodně líp rozdělat oheň na buřty – a neprali se s tím hodinu, nepotřebovali tunu papíru.“

    Na dotaz týkající se výskytu nežádoucích jevů typu šikany v prostředí mládežnických sdružení Tomáš Novotný uvedl, že na to, kolik těchto spolků, oddílů a lidí, kteří v nich pracují je, se takové případy stávají zřídka. „Nechci, aby ta odpověď byla povšechná, ale naší snahou je vedoucí vychovávat. Daří se nám to – více či méně; někdo má systém liberálnější a někdo třeba autoritativnější. Ale sami je chceme vychovávat a tlačí nás k tomu logicky i ministerstvo školství – zcela správně.“ Tomáš Novotný upozornil i na systém atestací vzdělávaných vedoucích. „V našich spolcích by neměl jet na tábor nikdo, kdo není proškolen, nesložil zkoušku. Ručí za to hierarchie toho kterého spolku. Je však třeba poctivě říct, že mezi stovkami, tisíci lidí se toto nedá stoprocentně uhlídat – jako všude, jako v životě,“ shrnul šéf Asociace TOM.

    Předseda ČRDM Pavel Trantina jako průvodce tiskovou konferencí mj. zevrubně představil Radu, v jejíž čele stojí. Připomněl, že jde o jedinou reprezentativní platformu sdružení dětí a mládeže v ČR, která vznikla z popudu osmi uskupení v červenci 1998. Organizace, které nyní sdružuje, čítají dohromady přes 200 000 individuálních členů. Posláním Rady je podporovat podmínky pro kvalitní život a všestranný rozvoj dětí a mladých lidí.

    Pavel Trantina konstatoval, že právě start nového školního roku je vždy i příležitostí pro sdružení dětí a mládeže, aby začala nabírat nové členy. Předseda ČRDM Pavel Trantina při rozhovoru pro rozhlasUpozornil zároveň, že zmíněné spolky jsou z velké většiny vedeny dobrovolníky v jejich volném čase. Proto také může být podle něj velmi problematické, aby dobrovolní vedoucí vyhověli případné poptávce ze strany škol, aby pomáhali organizovat odpolední program dětí, kterým nárůst počtu vyučovacích hodin vytvoří v době od 14:00 do 16:00 proluku mezi dopoledním a odpoledním vyučováním. „V tom čase zpravidla nejsou k dispozici. Pro naši činnost je ideální čas mezi 17:00 a 19:00 až 19:30, kdy probíhají schůzky – prakticky každý den. Stále doufáme, že školská reforma se tohoto času nedotkne zásadním způsobem,“ podotkl Pavel Trantina.

    A odkud se dobrovolní vedoucí dětských oddílů vlastně berou? Řada z nich podle Tomáše Novotného pochází z kantorského prostředí, někdy se k vedení dobře fungujícího oddílu přidá některý z rodičů-nadšenců… Optimální ovšem je, když si oddíl dokáže své vedoucí vychovat sám. „Dobrý oddíl – víc takových! – má dítě čtyři, pět, šest, sedm let. A když ze třiceti dětí dvě, tři, čtyři zůstanou jako instruktoři – když jsou podchyceny, neformálně se vyškolí a vidí, že jejich práce má smysl – a potom vedou oddíl – tak to je nejlepší, co může být,“ prohlásil náčelník Asociace TOM.

    Foto Radka Páleníková

    Autor