Radka Páleníková Do situace, že bude člověk pro něco příliš stár, mlád, vzdělán či naopak nevzdělán, se můžeme dostat snadno. Slůvko diskriminace sice rádi skloňujeme, ale když přijde chvíle volby, nejsou zdaleka ve hře pouze schopnosti daného člověka. Zvlášť složité to mají ženy – nejdříve vadí, že ještě nemají děti, později zase, že je mají, no a po pár letech bývá zdůrazňován rok jejich narození… Co s tím? Asi nejvíc fandím těm, kteří (které) se dovedou náležitě ohradit. Když řekli dlouholeté dramaturgyni televizního večerníčku, Marii Kšajtové, že už s ní vůbec nepočítají, zaútočila: „Víte, já jsem stejně stará jako Madeleine Albrightová. Ta je ministryní zahraničí celých Spojených států! Tak nevím, proč bych já nemohla dělat na smlouvu dramaturgyni večerníčku, teď, když se v té práci vyznám.“ Když se chtěl zbavit ministr zdravotnictví Rath brněnského oponenta, profesora Jana Černého, prohlásil, že je na řízení kardiocentra příliš stár. Nicméně vzápětí připustil, že operovat může (tam stáří nevadí?). Inu, ještě že moc pana ministra končí na hranicích republiky. Jak by asi dopadl přední světový kardiochirurg, Sir Magdi H. Yacoub? Vždyť loni oslavil sedmdesátku! A tak se radujme, že pro volnočasové aktivity s dětmi horní věková hranice není stanovena. Zatím!

    Autor